Osvětlení zubních ordinací: Pozor na změny v požadavcích na osvětlení!

Více než 80 % informací přijímáme zrakem a správné osvětlení tak hraje zásadní roli prakticky ve všech lidských činnostech. Ve zdravotnictví přitom jde o nejušlechtilejší hodnoty jako jsou lidské zdraví a život.

Osvětlení zubních ordinací se řídí technickou normou [1], kterou činí závaznou zákon [2]. Stávající norma platí od roku 2012 a některé osvětlovací soustavy navržené podle předchozí normy z roku 2004 jsou již nevyhovující. Požadavky normy je třeba brát jako hygienické minimum. Požadavky norem jsou kompromisem mezi průměrnými fyziologickými potřebami a průměrnými ekonomickými možnostmi. Podle ergonomických výzkumů lidé v kanceláři nejvíce preferují osvětlenost 2000 lx, zatímco norma předepisuje minimálně 500 lx.

Norma udává udržovanou osvětlenost Ē_m. Klesne-li skutečná osvětlenost E pod Ē_m, je třeba provést údržbu soustavy: čištění svítidel, výměnu světelných zdrojů, vymalování apod.

Odpovídající osvětlenost operačního pole je pro zrakový výkon zcela nezbytná. Norma [3] pro operační lampy uvádí osvětlenost operačního pole regulovatelnou nejméně v rozsahu 8000–20000 lx v elipse o rozměrech 50 x 25 mm (místo zrakového úkolu); ve vzdálenosti 60 mm nahoru od jejího středu je však povoleno jen 1200 lx, aby neoslňovala pacienta.

Neustálá readaptace oka mezi velmi jasnými a tmavými plochami vede ke zrakové a nakonec i celkové únavě. Pomocí je zde výkonné svítidlo zavěšené nad křeslem, které zajišťuje – a často i několikanásobně přesahuje – požadovanou minimální udržovanou osvětlenost pacienta 1000 lx (odpovídá bezprostřednímu okolí úkolu – pás šířky alespoň 0,5 m kolem místa zrakového úkolu). Menší kontrast znamená pro lékaře lepší zrakovou pohodu. S výhodou se zde používají chladné tóny bílého světla, protože obsahují větší podíl modré složky, na které je periferní zrak citlivější a dosáhne se tak snížení vnímaného kontrastu. Norma požaduje světlo s vysokým všeobecným indexem podání barev R_a > 90. Pacienti, kteří jsou nuceni se dívat do svítidla, nejlépe tolerují matné svítící plochy.

Kromě zrakového úkolu v dutině ústní najdeme v ordinaci celou řadu dalších míst: instrumentační stolek, ovládání a displeje diagnostických přístrojů, přípravu materiálů, stůl s počítačem, kartotéku a další. Ve všech těchto místech musí být rovněž splněno požadované osvětlení pro dané činnosti. Zároveň musí být splněna minimální celková osvětlenost ordinace 500 lx.

Jednou ze zásadních novinek v novelizované normě je pozadí úkolu, což je plocha navazující na bezprostřední okolí úkolu, široká alespoň 3 m v mezích prostoru. Ta má být dle normy osvětlena nejméně 1/3 skutečné osvětlenosti bezprostředního okolí úkolu. Zde také dochází k nejčastějším chybám při návrhu osvětlení podle staré normy. Pod výkonným závěsným svítidlem se slabou nepřímou složkou snadno naměříme osvětlenost pacienta až 5000 lx. Pozadí úkolu, které tvoří většinu místnosti, by v tomto případě mělo být osvětleno 1670 lx, což je poměrně nákladné dosáhnout. Tento poměr nebyl splněn ani v jedné z desítek měřených ordinací, kde bylo nad soupravou umístěno výkonné závěsné svítidlo. Norma nás zde nutí chápat ordinaci jako celek, kde záleží nejen osvětlenosti pacienta, ale i na rovnoměrnosti a přijatelném kontrastu v celém prostoru. Příliš vysoký výkon závěsného svítidla tak naruší rovnoměrnost osvětlení – viz obrázky 1 a 2.

Měření prováděná v ordinacích ukazují, že osvětlení okolí úkolu i celkové osvětlení jsou často nedostatečné, se všemi důsledky zrakové únavy. Výjimkou není ani 150 lx na místě pro přípravu materiálů či na stole s počítačem. Časté je také nedodržování plánu údržby. Řada ordinací zřízených ve starší zástavbě nemá osvětlení instalované zcela podle projektu, zůstávají zachovaná stará svítidla navrhovaná ještě podle velmi staré normy, která požadovala v kancelářích jen 300 lx.

Na osvětlení se opravdu vyplatí nešetřit. Úspory lze najít například v řízení osvětlení. S věkem navíc roste potřeba světla. Nevidět může znamenat opomenout.

V některém z příštích článků si povíme o dalších parametrech osvětlení, jako je rovnoměrnost, index oslnění, podání barev, nevizuální účinky světla a o řízení osvětlení.

Obr. 1: Typická situace v ordinaci, kde osvětlení zajišťuje pouze výkonné směrové svítidlo nad křeslem.

Většina požadavků není splněna, viz tab. 2.

Obr. 2: Vyvážené osvětlení ordinace s méně směrovým svítidlem nad křeslem a s doplňkovými stropními a podlinkovými svítidly, viz tab. 2.

█ vybavení ordinace █ svítidla █ místa zrakových úkolů █ okolí úkolů ░ pozadím úkolů je celá ordinace

Je třeba upozornit, že ani v jednom případě nestačí hlavní svítidlo na splnění všech podmínek osvětlenosti. Proto jsou nezbytná další svítidla, která zaručí správné osvětlení pozadí a dostatečnou rovnoměrnost. V případě obrázku 2 je dosažení požadovaných hodnot ekonomicky méně náročné.

Parametr	Obr. 1	Obr. 2
Celkové osvětlení ordinace	20–2000 lx 	600–1500 lx 
Rovnoměrnost celkově	nevyhovující 	velmi dobrá 
Osvětlení pacienta	2000–5000 lx 	1000–3000 lx 
Osvětlení instrumentů	100–200 lx 	500–700 lx 
Osvětlení přípravy materiálů	30–300 lx 	500–750 lx 
Osvětlení stolu sestry	50–300 lx 	500–750 lx 
Osvětlení stolu lékaře	20–100 lx 	700–800 lx 
Osvětlení pozadí	20–1000 lx 	600–1000 lx 
Všeobecný index podání barev	80–89 	> 90 
Shoda s normou	NE 	ANO 

Tab. 1: Srovnání a vyhodnocení nejzákladnějších parametrů osvětlení.

Modelová ordinace má rozměry 5 x 6 m a výšku stropu 2,8 m. Svítidlo nad křeslem je zavěšeno ve výšce 2,2 m. Rozmístění doplňkových svítidel je kompromisem mezi funkčností a estetikou.


Obr. 3: 3D vizualizace situace z obrázku č. 1. Osvětlení nerespektuje další zrakové úkoly v ordinaci.	Obr. 4: 3D vizualizace situace z obrázku č. 2. . Pohled do modelové ordinace se svítidly respektujícími další zrakové úkoly

Symbol	Význam Účel	Celkové osvětlení ordinace	Osvětlení pacienta
Ē_m	Udržovaná osvětlenost Odpovídající úroveň osvětlení.	500 lx	1000 lx
UGR_L	Limit indexu oslnění UGR Zamezení oslnění, přijatelný kontrast.	19	–
U_o	Minimální rovnoměrnost osvětlení Přijatelné rozložení světla v prostoru.	0,6	0,7
R_a	Minimální všeobecný index podání barev Potřebná rozlišitelnost barev.	90	90
–	Specifické požadavky Pro zvolené místo nebo činnost.	Světlo nemá oslňovat pacienta	–