Jakých chyb se nejčastěji dopouštějí projektanti? Na co je vhodné dát pozor při budování nebo rekonstrukci stomatologického provozu? Vyplatí se požadovat u osvětlení zrakově náročného provozu některé parametry nad rámec normy?
Článek pod tímto názvem poprvé vyšel v časopise StomaTeam č. 2/2014. O zájmu stomatologů o kvalitu osvětlení svědčí jak ohlasy českých čtenářů, tak převzetí tohoto článku do anglické, francouzské či ruské mutace časopisu Cosmetic Dentistry (Dental Tribune). Nyní Vám jej přinášíme v aktualizované podobě.
Osvětlení zubních ordinací se řídí technickou normou ČSN EN 12464-1 specifikující minimální osvětlení pracovních prostorů [1], kterou činí závaznou nařízení vlády č. 361/2007 Sb. [2] Stávající norma platí od roku 2012 a některé osvětlovací soustavy navržené podle předchozí normy z roku 2004 jsou již nevyhovující. Požadavky normy je třeba brát jako hygienické minimum. Požadavky norem jsou kompromisem mezi průměrnými fyziologickými potřebami a průměrnými ekonomickými možnostmi. Podle ergonomických výzkumů lidé na pracovišti nejvíce preferují celkovou osvětlenost (mimo operační pole a jeho bezprostřední okolí) alespoň okolo 1000 lx, zatímco norma předepisuje minimálně 500 lx. Norma udává udržovanou osvětlenost Ēm (hodnota průměrné osvětlenosti na daném povrchu, pod kterou nesmí osvětlenost poklesnout). Klesne-li skutečná osvětlenost E pod Ēm, je třeba provést údržbu soustavy: čištění svítidel, výměnu světelných zdrojů, vymalování apod.
Odpovídající osvětlenost operačního pole je pro zrakový výkon zcela nezbytná. Norma [3] pro operační lampy na soupravě požaduje osvětlenost operačního pole minimálně 15 000 lx v elipse o rozměrech 50 × 25 mm (místo zrakového úkolu); ve vzdálenosti 60 mm od jejího horního okraje je však povoleno jen 1200 luxů, aby neoslňovala pacienta.
Neustálá readaptace oka mezi velmi jasnými a tmavými plochami vede ke zrakové, a nakonec i celkové únavě. Pomocí je zde výkonné svítidlo zavěšené nad křeslem, které zajišťuje – a často i několikanásobně přesahuje – požadovanou minimální udržovanou osvětlenost pacienta 1000 lx (odpovídá bezprostřednímu okolí zrakového úkolu – pás šířky alespoň 0,5 m kolem místa zrakového úkolu). Menší kontrast znamená pro lékaře lepší zrakovou pohodu. S výhodou se zde používají chladné tóny bílého světla, na které je periferní zrak citlivější a dosáhne se tak snížení vnímaného kontrastu. Norma požaduje světlo s vysokým všeobecným indexem podání barev Ra > 90. Pacienti, kteří jsou nuceni se dívat do svítidla, nejlépe tolerují matné svítící plochy.
Modelová ordinace má rozměry 5 × 6 m a výšku stropu 2,8 m. Svítidlo nad křeslem je zavěšeno ve výšce 2,2 m. Rozmístění doplňkových svítidel je kompromisem mezi funkčností a estetikou.
Kromě zrakového úkolu v dutině ústní najdeme v ordinaci celou řadu dalších míst: instrumentační stolek, ovládání a displeje diagnostických přístrojů, přípravu materiálů, stůl s počítačem, kartotéku a další. Ve všech těchto místech musí být rovněž splněno požadované osvětlení pro dané činnosti. Zároveň musí být splněna minimální celková osvětlenost ordinace 500 lx, což však není ideální hodnota, ale ergonomické minimum.
Jednou ze zásadních novinek v novelizované normě je pozadí úkolu, což je plocha navazující na bezprostřední okolí úkolu, široká alespoň 3 m v mezích prostoru. Ta má být dle normy osvětlena nejméně 1/3 skutečné osvětlenosti bezprostředního okolí úkolu. Zde také dochází k nejčastějším chybám při návrhu osvětlení podle staré normy. Pod výkonným závěsným svítidlem se slabou nepřímou složkou snadno naměříme osvětlenost pacienta až 5000 lx. Pozadí úkolu, které tvoří většinu místnosti, by v tomto případě mělo být osvětleno 1670 lx, což je poměrně nákladné dosáhnout. Tento poměr nebyl splněn ani v jedné z desítek měřených ordinací, kde bylo nad soupravou umístěno výkonné závěsné svítidlo. Norma nás zde nutí chápat ordinaci jako celek, kde záleží nejen na osvětlenosti pacienta, ale i na rovnoměrnosti a přijatelném kontrastu v celém prostoru. Příliš vysoký výkon závěsného svítidla tak naruší rovnoměrnost osvětlení – viz obrázky 1 a 2.
Význam barev na obr. 1 a 2:
█ vybavení ordinace
█ svítidla
█ místa zrakových úkolů
█ okolí úkolů
░ pozadím úkolů je celá ordinace
| Symbol | Význam Účel |
Celkové osvětlení ordinace |
Osvětlení pacienta |
| Ēm | Udržovaná osvětlenost Odpovídající úroveň osvětlení. |
500 lx | 1000 lx |
| UGRL | Limit indexu oslnění UGR Zamezení oslnění, přijatelný kontrast. |
19 | – |
| Uo | Minimální rovnoměrnost osvětlení Přijatelné rozložení světla v prostoru. |
0,6 | 0,7 |
| Ra | Minimální všeobecný index podání barev Potřebná rozlišitelnost barev. |
90 | 90 |
| – | Specifické požadavky Pro zvolené místo nebo činnost. |
Světlo nemá oslňovat pacienta | – |
Tab. 1 – Požadavky na osvětlení zubních ordinací (podle tabulky 5.48 normy [1])
| Parametr | Obr. 1 | Obr. 2 |
| Celkové osvětlení ordinace | 20–2000 lx ☒ | 600–1500 lx ☑ |
| Rovnoměrnost celkově | nevyhovující ☒ | velmi dobrá ☑ |
| Osvětlení pacienta | 2000–5000 lx ☑ | 1000–3000 lx ☑ |
| Osvětlení instrumentů | 100–200 lx ☒ | 500–700 lx ☑ |
| Osvětlení přípravy materiálů | 30–300 lx ☑ | 500–750 lx ☑ |
| Osvětlení stolu sestry | 50–300 lx ☒ | 500–750 lx ☑ |
| Osvětlení stolu lékaře | 20–100 lx ☒ | 700–800 lx ☑ |
| Osvětlení pozadí | 20–1000 lx ☒ | 600–1000 lx ☑ |
| Všeobecný index podání barev | 80–89 ☒ | > 90 ☑ |
| Shoda s normou | NE ☒ | ANO ☑ |
Tab. 2: Srovnání a vyhodnocení nejzákladnějších parametrů osvětlení.
Nad rámec normy
Ačkoliv to norma [1] nevyžaduje, je žádoucí, aby světelné prostředí na celém pracovišti bylo homogenní, což obnáší použití jednotného typu světelných zdrojů (zářivky či světelné diody), které jsou spektrálně co nejlépe v souladu s přirozeným denním světlem. Kombinace různých typů a tónů světla (halogenová žárovka, odlišné typy zářivek, různé LED pásky) je pro zrak nepřirozená, protože vyžaduje neustálou chromatickou readaptaci.
Měření prováděná v ordinacích ukazují, že osvětlení okolí úkolu i celkové osvětlení jsou často nedostatečná, se všemi důsledky zrakové únavy. Výjimkou není ani pouhých 150 lx na místě pro přípravu materiálů či na stole s počítačem. Časté je také nedodržování plánu údržby. Řada ordinací zřízených ve starší zástavbě nemá osvětlení instalované zcela podle projektu, zůstávají zachovaná stará svítidla navrhovaná ještě podle velmi staré normy, která požadovala v kancelářích jen 300 lx. Na osvětlení se opravdu vyplatí nešetřit. S věkem navíc roste potřeba světla.
Mezi další, neméně důležité, parametry osvětlení patří rovnoměrnost, index oslnění, podání barev, nevizuální účinky světla nebo jeho míhání.
Je třeba upozornit, že ani v jednom případě nestačí hlavní svítidlo na splnění všech podmínek osvětlenosti. Proto jsou nezbytná další svítidla, která zaručí správné osvětlení pozadí a dostatečnou rovnoměrnost. V případě obrázku 2 je dosažení požadovaných hodnot ekonomicky méně náročné.
Literatura:
- ČSN EN 12464-1:2012 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory.
- Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších zákonů.
- ČSN EN ISO 9680:2015 Stomatologie – Stomatologická pracovní svítidla.
Autor: Ing. Antonín Fuksa, NASLI, Bc. Filip Svoboda, DentaSun
Publikováno v časopise Stomateam 1/2018
